Stvořiti něco nového na poli hodinářství se zdá skoro nemožným, poněvadž přesnost našich moderních chronometrů jest skoro mathematická, a vedlejších zařízení, jež mají místo v kapesních hodinkách, jest takové množství, že jich více na tak malý prostor vtěsnati věru již ani nelze.
Francouzský hodinář Sivan, usedlý v Ženevě, připadl na myšlénku, vyráběti hodinky, jež by hodiny neoznamovaly cimbálkem, nýbrž lidským hlasem pomocí fonografu.
Opakovací
hodiny obyčejné jsou tak zřízeny, že se stisknutím péra uvedou do
pohybu lehká kladívka, tlukoucí na spirálně svinuté dráty, a tak
zvoněním se označují hodiny, půle, čtvrti i též minuty. Toto zvonění,
jsouc velmi jednotvárné, vyžaduje značné pozornosti, čehož u hodinek
Sivanových není třeba.
Zvonítka jsou nahrazena kruhovitou deskou z vulkanisovaného kaučuku, na níž jsou spirálně vyryty zvukové rýhy fonografické; do těchto zasahuje jemná špička.
Obrázky nám podají přibližný pojem o zařízení těchto hodinek. Obr.1. znázorňuje otevřené hodinky; viděti jest fonografickou desku, jež obsahuje 48 rytin, odpovídajících 12 hodinám a 36 čtvrtím, jež uplynou, nežli malá ručička jednou se otočí. Obr.2. podává pohled na otevřené hodinky s odehnutou fonografickou deskou, na jejímž rubu nyní vidíme kolečko, které deskou pohybuje.
Stiskneme-li péro, počne se kaučuková deska otáčeti, špička, zapadající do fonografických rýh, se chvěje a označuje hodiny slovy: "Jest osm hodin, jest půl jedné," atd. Rýhy jsou věrnou reprodukcí rytin na fonografickém válečku, jak je způsobuje lidský hlas.
Samo sebou se
rozumí, že se toto zařízení dá umístiti v každých hodinách; ano i
budíček se dá opatřiti takovouto deskou, jež nás pak místo protivným
zvoněním vzbudí lidským hlasem nebo zpěvem. Vynálezce sestrojuje na př.
budíčky, jež opatřeny jsouce fonografickou deskou 6-7 cm v průměru,
volají dosti dlouho a hlasitě slova "vstávej" nebo "vzhůru, již jest
den" atd.
Kromě nesnází pocházejících z nepoměru mezi nepatrným rozměrem
fonografické desky a silou zvuku, bylo vynálezci ještě několik jiných
obtíží překonati. Především bylo třeba vše umístit v tak malém
předmětě, jakým právě kapesní hodinky jsou; potom bylo třeba nalézti
látku plastickou a přece pevnou pro desky. Všechny tyto překážky Sivan
šťastně překonal, neboť jeho hodinky jsou téže podoby jako opakovací
hodinky bicí, a desky jsou přes tlak špičky sto, několik tisíc hodin
ohlašovati , aniž by bylo znáti nějakého opotřebení. Hodinky konečně
mohou mluviti kterou řečí chcete, jakýmkoliv dialektem, ba mohou
mluviti hlasem některé drahé vám osoby.
V tomto ohledu jest možno nekonečné množství variací. Tak na př. lze do nich vpraviti kohoutí kokrhání, skřivánčí zpěv, slavičí tlukot a jiné hlasy zvířecí; rovněž i hudební věty, vojenské signály a rozličné zvuky, které jsou v nějaké souvislosti s denní dobou.
Až pak naše byty budou naplněni mluvícími hodinami, bude možno i slyšeti hádky hodin, budou-li každé hlásati jiný čas.
Mechanické mluvící hodinky z roku 1895 jsou velkou kuriozitu. Dnes jsou mluvící hodiny v elektronické podobě poměrně běžné. Pomáhají odstraňovat informační bariéry pro zrakově postižené. Na serveru is.braillnet.cz je bylo možné koupit v širokém sortimentu již od 360.- Kč. Od mluvících budíků po náramkové mluvící hodinky.
